Chronobiologie účinně funguje díky kombinaci optimální látky, přesného dávkování, nového chápání složitých vztahů a „jiskřivého“ nebo aktivačního časového bodu. Nejdůležitější kritéria určující účinek dosažený dokonale načasovanou aplikací jsou: Co je nejúčinnější, když se užije ráno? Co tělo potřebuje večer? Které látky mají vzájemně se potencující účinek? Které látky omezují nebo narušují požadovaný účinek?
Dnes víme, že mnohé z nejoblíbenějších a nejúspěšnějších terapií lze ještě více optimalizovat. Mnohé látky se možná nedostaly k cílovému orgánu ve správnou denní dobu nebo v nejlepší lékové formě. Chronoterapeutické přípravky zohledňují účinek terapeutických vlivů v souladu s vnitřními hodinami organismu.
Čas nezahojí všechny rány
Vnější a vnitřní hodiny řídí naše fyzické, mentální a emocionální funkce, aniž bychom do nich museli zasahovat. Čím inteligentněji svůj život na tyto rytmy naladíme, tím větší užitek z nich můžeme čerpat. Ať už se jedná o ústní sliznici nebo játra, každý fyziologický systém má svůj vlastní biologický rytmus. Toto poznání má zvláštní význam pro nemoci a uzdravování.
Každé onemocnění – například astma, artritida, hypertenze, deprese, infarkt, žaludeční vředy, problémy se spánkem, poruchy metabolismu v mozku a další – má své vlastní fáze. Chronobiologický faktor účinných látek, které se používají při prevenci nebo léčbě nemocí, má zásadní význam. Do dnešního dne můžeme prozradit jen malý zlomek tajemství, která se skrývají za těmito látkami. Řada důležitých látek je však již k dispozici jako chronobiologicky významná formule, vědecky testovaná a ověřená. Zpočátku byli chronobiologové terčem posměchu. Dnes je jejich věda uznávaným odvětvím výzkumu, které zkoumá vzájemné souvislosti těla, mysli a času. Možná vás čeká nemalé překvapení!
Nejdůležitějším závěrem vyvozeným z chronobiologického pohledu je, že disponujeme celým řídicím balíkem geneticky podmíněných vnitřních „regulátorů času“. Nejdůležitější je, že naše tělo se řídí vnitřním 24hodinovým cyklem. Uvolňování hormonů v konečném důsledku závisí na impulzech našich vnitřních hodin.
Pod kontrolou našeho mozku informuje 150 poselských látek kolujících v krvi naše orgány o aktuální situaci a předepisuje konkrétní důsledky. Tyto hormony mají povzbuzující i omezující účinek. Naše tělesná teplota se během spánku snižuje, krevní tlak se po probuzení zvyšuje – a tak dále. tyto rytmy se opakují každých 24 hodin, den za dnem, noc za nocí. Vědci proto hovoří o „cirkadiánním“ rytmu. Tento termín pochází z latinského „circa“, což znamená „kolem“, a „dies“, což znamená „den“. Nejkratší cyklus nahoru a dolů se měří v mozkových vlnách: zlomky milisekund. Nejdelší denní rytmy – například hlad nebo potřeba spánku – se táhnou mnoho hodin.
V každém jednotlivém okamžiku chronobiologie proměňuje dění uvnitř našich orgánů v jedinečnou a osobitou podívanou. O hodinu později už nic nezůstane tak, jak tomu bylo před hodinou. Zdá se, že s věkem některé naše vnitřní hodiny tikají pomaleji, zatímco jiné rychleji. Mají tendenci se rozladit a některé z nich v průběhu let přestanou tikat úplně. Orgány si začnou vytvářet svůj vlastní rytmus a dochází k poruchám. Pokud zůstanou neléčené, mohou se rozvinout nemoci.
Věda rozlišuje asi 80 nemocí, které jsou všechny považovány za související se spánkem. Právě to je cíl, který sleduje chronofarmakologie: správný přípravek ve správný čas. Současným cílem je identifikovat cirkadiánní složku u stále většího počtu onemocnění nebo tělesných dysfunkcí. To vede k překvapivým možnostem léčby – aktuální, účinnější a s menším počtem vedlejších účinků. Chronobiologické léky nebo potravinové doplňky „rekalibrují“ naše vnitřní regulátory času.
Světlo a tma řídí fungování našich orgánů
Faktor světla a tmy neustále přizpůsobuje naše každodenní funkce 24hodinovému rytmu. V našem těle se jeho informace přeměňují na signální hormon zvaný melatonin. Ten již za denního světla dokončuje množství úkolů. Kolem jedenácté hodiny večerní obvykle dochází k náhlému vzestupu hladiny melatoninu na osmi až desetinásobek normální hodnoty. To je signál pro mnoho orgánů, aby zpomalily svou činnost a zregenerovaly se. Mnoho starších lidí však tento noční nárůst melatoninu do značné míry ztratilo. Mnoho rytmů – včetně spánku, krevního tlaku, tělesné teploty a hormonů – zůstává nekontrolovaných. V těchto případech je zapotřebí inteligentní forma chronobiologické podpory. Nedávné vzrušující studie dospěly k cenným závěrům. Vědci začínají chápat, v kolik hodin mají nádorové buňky tendenci se dělit. Nádorové buňky jsou řízeny časovými regulátory, které se liší od regulátorů zdravých buněk.
Je proto životně důležité, aby se léčebné cytotoxiny dostaly do cílového orgánu v době, kdy je jejich vliv na růst nádoru vyšší a kdy je jejich účinek méně škodlivý pro zbývající buňky. Chronofarmakologie, tedy hledání léčebných opatření, která jsou v souladu s našimi vnitřními hodinami, je v současnosti nejzajímavější oblastí lékařského výzkumu. Postupně začínáme chápat stále více nemocí jako poruchy rytmu. To je první krok k principům chronobiologie.
Inteligence našich vnitřních hodin
Každá buňka produkuje vysoce specifické látky, například stavební kameny aminokyselin. Jakmile je dosaženo žádoucí koncentrace, výroba se zastaví. Enzymy tyto látky rozloží během několika hodin. Začíná nový cyklus. Určité geny, které se označují také jako „hodinové geny“, fungují jako vypínače těchto procesů. Lze je nalézt téměř v každém typu lidské tkáně a jejich vliv je neuvěřitelně mnohostranný, sofistikovaný a inteligentní.
Všechny části lidského těla mají receptory, které přijímají informace poselských látek a neuronálních podnětů. Jejich citlivost je řízena „hodinovými geny“. To platí i pro účinek vitaminů, stopových prvků a dalších biologicky účinných látek včetně léků. hlavní spínač se nachází v diencephalonu, centrální části mozku složené ze dvou struktur. Diencephalon přijímá zprávy ze speciálních fotobuněk umístěných v sítnici. Tyto senzory, které byly dekódovány teprve nedávno, nerozpoznávají předměty nebo barvy, ale denní dobu, okolní atmosféru a roční období. Jsou výchozím bodem mechanismu činnosti, který lze ve svém celku popsat jako řídicí místnost, kde se nastavují všechny vnitřní hodiny. Tato řídicí místnost přenáší změny mezi denním a nočním časem z vnějšího světa do nesčetných rytmů v našem těle a vylaďuje je na sebe a mezi sebou. Světlo je mocným generátorem pulzů. To, zda člověk přežije infarkt, může záviset na slunečních paprscích, které svítí oknem jednotky intenzivní péče. Lůžka v severním křídle nemocnice jsou záhadně spojena s vyšší úmrtností.
