Ve skutečnosti je možné spát příliš dlouho. Studie vedená vědci z University of Texas Health Science Center (UT Health San Antonio) ukazuje, že devět a více hodin spánku za noc je spojeno s horším kognitivním výkonem. Ještě více to platí pro lidi s depresí. Zjištění vyplynula ze zkoumání délky spánku a kognitivních schopností u 1 853 účastníků bez demence nebo mozkové mrtvice v rámci Framingham Heart Study, probíhající populační kohortové studie vedené Národním institutem pro srdce, plíce a krev (National Heart, Lung, and Blood Institute of the National Institutes of Health). Poslední studie se zaměřila na osoby ve věku 27 až 85 let, přičemž průměrný věk byl 49,8 roku.
Jak spolu souvisí délka spánku a kognitivní výkonnost
„Lidé s dlouhým spánkem navíc častěji uváděli příznaky deprese,“ uvedla Vanessa Youngová, MS, vedoucí projektu klinického výzkumu v Glenn Biggs Institute for Alzheimer’s and Neurodegenerative Diseases při UT Health San Antonio. Spánek může být modifikovatelným rizikovým faktorem pro zhoršení kognitivních funkcí u lidí s depresí.“ Youngová, která se rovněž účastní doktorského programu Translational Science na Graduate School of Biomedical Sciences na UT Health San Antonio, je první autorkou studie s názvem „Long sleep duration, cognitive performance, and the moderating role of depression: A cross-sectional analysis in the Framingham Heart Study“ (Dlouhá doba spánku, kognitivní výkonnost a moderující role deprese: A cross-sectional analysis in the Framingham Heart Study), která byla publikována v časopise Alzheimer’s & Dementia: The Journal of the Alzheimer’s Association.
Autoři dále zastupují Arizona State University, Framingham Heart Study, Hôpital du Sacré-Coeur de Montréal, University of Montreal, Boston University a Monash University v Austrálii. „Dlouhá, ale nikoli krátká doba spánku byla spojena s horší celkovou kognitivní výkonností a specifickými kognitivními schopnostmi, jako je paměť, vizuoprostorové schopnosti a exekutivní funkce,“ uvedla Sudha Seshadri, zakládající ředitelka Biggsova institutu a hlavní autorka studie. Tyto souvislosti byly výraznější u osob s depresivními příznaky, bez ohledu na užívání antidepresiv.
Dopad deprese
Podle studie se stále více uznává význam spánku jako zásadního fyziologického procesu pro zdraví mozku. Délka spánku a poruchy spánkového chování byly pozorovány v průběhu celého života a vyskytují se jak při normálním, tak při patologickém stárnutí. Tyto poruchy přispívají ke zvýšenému riziku kognitivních deficitů a Alzheimerovy choroby. Světová rada pro zdraví mozku doporučuje, aby dospělí lidé spali 7 až 8 hodin denně, aby si udrželi zdraví mozku. Několik studií prokázalo, že nadměrný i nedostatečný spánek v porovnání s doporučenou délkou je spojen se zhoršením kognitivních oblastí, včetně paměti, pozornosti a schopnosti ovládat další duševní procesy, jako je plánování, řešení problémů a kontrola impulzů.
Důkazy se však různí, protože závisí na studované délce života a zdravotních rozdílech, jako je například deprese. Deprese, modifikovatelný rizikový faktor pro zhoršení kognitivních funkcí, se často vyskytuje současně s poruchami spánku. Souvislost mezi poruchami spánku a depresí je dobře známá: podle studie uvádí problémy se spánkem přibližně 90 % lidí s depresí. V nové studii vědci zkoumali, zda deprese ovlivňuje souvislost mezi délkou spánku a kognitivním výkonem. Účastníci studie Framingham byli rozděleni do čtyř skupin: bez depresivních příznaků, bez antidepresiv; depresivní příznaky bez antidepresiv; antidepresiva bez depresivních příznaků; depresivní příznaky a antidepresiva.
Zjistili, že dlouhý spánek byl spojen se sníženou celkovou kognitivní výkonností, přičemž nejsilnější účinky se projevily u osob s depresivními příznaky, které užívaly antidepresiva nebo je neužívaly. Slabší, ale významné účinky byly pozorovány u jedinců bez depresivních příznaků. U účastníků, kteří užívali antidepresiva a nevykazovali depresivní příznaky, nebyly zjištěny žádné významné souvislosti. Došli k závěru, že souvislost mezi délkou spánku a kognitivním výkonem je nejsilnější u jedinců s depresivními příznaky bez ohledu na užívání antidepresiv. Podle vědců je třeba v budoucnu provést longitudinální studie s rozsáhlými multimodálními přístupy, aby se dále objasnil časový vztah mezi poruchami spánku a kognitivními změnami.
