Většina lidí zná představu, že roční období ovlivňují naši náladu. Mnozí se na jaře cítí energičtější, v létě si užívají dlouhé dny a zimu vnímají jako klidnější či zamyšlenější období. Méně známé však je, že se v průběhu roku mohou měnit i naše morální přesvědčení. Rozsáhlá studie Univerzity Britské Kolumbie (UBC), publikovaná v časopise Proceedings of the National Academy of Sciences (PNAS), přináší důkazy o tom, že lidé kladou na jaře a na podzim větší důraz na určité morální hodnoty než v létě nebo v zimě. Tyto poznatky otevírají zajímavé perspektivy ohledně otázky, do jaké míry jsou naše rozhodnutí provázána s biologickými rytmy.

Morální hodnoty nejsou tak neměnné, jak se dlouho věřilo

V psychologii jsou morální hodnoty považovány za ústřední základ našeho společenského soužití. Ovlivňují to, jak posuzujeme správné a špatné, komu důvěřujeme, jaká politická rozhodnutí podporujeme a jak reagujeme na společenské výzvy. Dlouho se předpokládalo, že tyto hodnoty zůstávají v dospělosti převážně stabilní. Nová studie tento předpoklad alespoň částečně zpochybňuje.

Vědci analyzovali odpovědi více než 230 000 účastníků ze Spojených států, kteří v průběhu deseti let vyplnili takzvaný Dotazník morálních základů (Moral Foundations Questionnaire ). Doplňkové datové soubory z Kanady a Austrálie vykazovaly srovnatelné sezónní vzorce. To vědcům umožnilo vyloučit možnost, že by se jednalo pouze o náhodu nebo o jev omezený na určitou oblast.

Které morální hodnoty byly zkoumány?

Studie vychází z teorie morálních základů, která předpokládá, že morální uvažování je zakotveno v několika univerzálních hodnotových dimenzích. Zvláštní důraz byl kladen na tzv. závazné morální hodnoty. Patří mezi ně loajalita k vlastní skupině, úcta k autoritě a čistota ve smyslu sociálních či kulturních norem. Tyto hodnoty podporují soudržnost v rámci komunity a jsou často spojovány s konzervativnějšími politickými postoji.

Naopak individuálněji orientované hodnoty péče a spravedlnosti kladou důraz na soucit, ochranu druhých a rovné zacházení se všemi lidmi a jsou častěji spojovány s liberálními hodnotami.

Analýza odhalila pozoruhodně konzistentní vzorec: na jaře a na podzim účastníci podporovali loajalitu, autoritu a čistotu výrazně silněji než během letních a zimních měsíců. Tento vzorec přetrvával po celé desetileté období pozorování.

Proč by se morální postoje vůbec měly měnit?

Studie neposkytuje definitivní vysvětlení těchto sezónních výkyvů, ale diskutuje několik možných mechanismů. Jeden z nejzajímavějších přístupů vychází z chronobiologie – oboru výzkumu, který zkoumá, jak biologické rytmy ovlivňují naše chování, fyziologii a prožívání.

Chronobiologie předpokládá, že téměř všechny organismy disponují vnitřními hodinami. Nejznámější z nich je cirkadiánní rytmus, který trvá přibližně 24 hodin a reguluje spánek, produkci hormonů, tělesnou teplotu a metabolismus. Méně známé jsou však takzvané cirkanuální rytmy – biologické procesy, které se v průběhu roku mění.

Tyto sezónní rytmy se vyvinuly jako adaptace na opakující se změny v prostředí. Denní světlo, teplota, dostupnost potravy a společenské aktivity se v průběhu roku značně liší. I když moderní společnosti tyto výkyvy částečně kompenzují umělým osvětlením, klimatizací a celoroční dostupností potravin, mnoho biologických systémů i nadále reaguje na sezónní změny.

Mozek se řídí světlem

Nejdůležitějším regulátorem lidského organismu je denní světlo. Světelné signály putují přes sítnici do takzvaného suprachiasmatického jádra v hypotalamu, které je považováno za centrální vnitřní hodiny těla. Odtud jsou řízeny četné hormonální procesy.

S příchodem jednotlivých ročních období se mění jak délka dne, tak intenzita přirozeného světla. Tyto změny mimo jiné ovlivňují uvolňování melatoninu, který reguluje cyklus spánku a bdění, a nepřímo také různé neurotransmitery, jako jsou serotonin a dopamin. Oba tyto neurotransmitery hrají důležitou roli v náladě, motivaci, rozhodování a sociálních interakcích.

Chronobiologický výzkum již řadu let ukazuje, že se sezónně mění také imunitní funkce, metabolismus, zánětlivé procesy a dokonce i aktivita určitých genů. V tomto kontextu se jeví jako pravděpodobné, že i psychologické procesy mohou podléhat sezónním výkyvům.

Hormony a neurotransmitery: Jak může světlo nepřímo ovlivňovat naše myšlení

Jedna z hlavních oblastí výzkumu v chronobiologii se zaměřuje na to, jak sezónní změny denního světla ovlivňují uvolňování hormonů a neurotransmiterů. Sluneční světlo slouží jako nejdůležitější časomíra našeho těla. Prostřednictvím specializovaných smyslových buněk v sítnici se světelné podněty dostávají do suprachiasmatického jádra v hypotalamu – „vnitřních hodin“ těla. Odtud jsou koordinovány četné biologické procesy, které sahají daleko za rámec cyklu spánku a bdění.

Jedním z nejznámějších neurotransmiterů je melatonin, který se produkuje především v epifýze za tmy. Signalizuje tělu, že je čas na odpočinek a regeneraci. V létě, kdy jsou dny delší a na sítnici dopadá více přirozeného světla, začíná produkce melatoninu později večer a je celkově nižší než během temnějších zimních měsíců. To posouvá nejen dobu spánku, ale také řadu metabolických a hormonálních procesů.

S denním světlem úzce souvisí také serotoninový systém. Serotonin je neurotransmiter, který se mimo jiné podílí na regulaci nálady, motivace, kontroly impulzů a sociálního chování. Několik studií ukazuje, že aktivita serotonergního systému se zvyšuje s vystavením slunečnímu světlu. To je považováno za jeden z důvodů, proč se mnoho lidí na jaře a v létě cítí energičtější a emocionálně vyrovnanější. Současně je serotonin v těle potřebný jako prekurzor pro produkci melatoninu – oba systémy jsou proto biologicky úzce propojeny.

Stresový hormon kortizol se rovněž řídí zřetelným cirkadiánním rytmem a navíc vykazuje sezónní výkyvy. Za normálních okolností hladina kortizolu dosahuje vrcholu krátce po probuzení a v průběhu dne postupně klesá. Důkazy z chronobiologie naznačují, že se tento vzorec v průběhu roku také mírně mění. Vzhledem k tomu, že kortizol hraje důležitou roli při zvládání stresu, soustředění a rozhodování, probíhá diskuse o tom, zda by sezónní změny hladiny tohoto hormonu mohly přispívat také ke změnám v prožívání a chování.

K tomu se přidává význam vitamínu D, který se v kůži vytváří pod vlivem UV-B záření. Ačkoli vitamín D není, přísně vzato, vitamínem, ale látkou podobnou hormonu, ovlivňuje řadu procesů v nervovém systému. Receptory pro vitamín D se nacházejí mimo jiné v oblastech mozku zapojených do regulace emocí. Nízké hladiny vitamínu D jsou spojovány s různými zdravotními problémy i s depresivními příznaky. Dosud však nebylo prokázáno, zda vitamín D přímo ovlivňuje sezónní změny v morálních postojích.

Z chronobiologického hlediska proto nelze předpokládat, že by naše morální uvažování řídil jediný hormon nebo konkrétní neurotransmiter. Pravděpodobnější je komplexní souhra světla, vnitřních biologických hodin, hormonálních změn, imunitní aktivity, metabolismu a emocionálních prožitků. Sezónní výkyvy morálních hodnot pozorované ve studii UBC by tak mohly být projevem biologické adaptace, k níž dochází současně na několika úrovních. Které mechanismy mají největší vliv, je předmětem současného výzkumu.

Klíčovou roli by mohl hrát strach

Výzkumníci vidí roli strachu a nejistoty jako možné vysvětlení sezónních změn morálních hodnot. Studie Univerzity Britské Kolumbie ukázala korelaci mezi obdobími vyšší úzkosti a větším souhlasem s takzvanými závaznými morálními hodnotami, jako jsou loajalita, autorita a čistota.

Z psychologického hlediska dává tato souvislost smysl: když lidé vnímají nejistotu nebo hrozbu, často roste potřeba vedení, stability a sociální soudržnosti. Jasná pravidla, známé struktury a sounáležitost se skupinou pak mohou být vnímány jako zdroj jistoty.

Tento vzorec by mohl dávat smysl i z pohledu evoluční biologie. V obtížných podmínkách prostředí byla silná soudržnost skupiny klíčová pro přežití společenství. Ochota dodržovat společná pravidla a podporovat vlastní skupinu mohla posilovat spolupráci a ochranu.

Vědci však zdůrazňují, že strach automaticky neurčuje morální postoje. Morální uvažování vychází ze složitého vzájemného působení osobnosti, kultury, zkušeností, sociálních vlivů a biologických faktorů. Sezónní změny by proto mohly být projevem vzájemného působení mezi prostředím, vnitřními biologickými hodinami těla a emocionálními prožitky.

Evoluční kořeny sezónního chování

Tento vzorec dává smysl i z pohledu evoluční psychologie. Po většinu lidské historie znamenaly roční období významné rozdíly v dostupnosti potravy, klimatu a šancích na přežití. Společenství se musela opakovaně přizpůsobovat měnícím se podmínkám prostředí.

V dobách větší nejistoty mohla silnější sociální soudržnost zvýšit šance na přežití. Loajalita k vlastní skupině, respekt ke společným pravidlům a dodržování sociálních norem usnadňovaly spolupráci a omezovaly konflikty. Tyto mechanismy mohou ovlivňovat naše chování i dnes – byť v menší míře.

Jaký je význam těchto zjištění?

Pokud se výsledky dalších studií potvrdí, mohly by mít dalekosáhlé praktické důsledky. Morální přesvědčení ovlivňují politické postoje, právní rozsudky i sociální chování. Předchozí výzkumy již ukázaly, že morální hodnoty mohou například ovlivnit ochotu člověka nechat se během pandemie očkovat nebo dodržovat ochranná opatření.

Sezónní změny by teoreticky mohly hrát roli i v právním systému. Lidé, kteří přikládají větší váhu závazným hodnotám, často posuzují porušení pravidel přísněji. Zda to však skutečně ovlivňuje soudní rozhodnutí, zatím nebylo dostatečně prozkoumáno.

Lze si představit i vliv na volební rozhodnutí nebo společenské debaty. Pokud se morální priority v průběhu roku mírně posouvají, mohly by být politické poselství v závislosti na ročním období vnímány odlišně. Takové úvahy však zůstávají hypotézami a vyžadují další vědecké zkoumání.

Co studie neprokazuje

Navzdory zajímavým výsledkům je při jejich interpretaci na místě opatrnost. Studie odhaluje korelace, ale nemůže prokázat příčinnou souvislost. Nedokazuje, že roční období přímo mění naše morální uvažování, ani že za pozorované rozdíly jsou zodpovědné pouze biologické rytmy. Studie rovněž nenaznačuje, že by se lidé v létě či v zimě obecně chovali „morálněji“ či „nemorálněji“. Spíše se v rámci celkově stabilního morálního systému mění individuální hodnotové priority. Pozorované rozdíly jsou statisticky významné, ale pohybují se v mírném rozmezí.

Studie z Univerzity Britské Kolumbie přináší fascinující důkazy o tom, že naše morální přesvědčení mohou být dynamičtější, než se dosud předpokládalo. Zejména loajalita, autorita a čistota se zdají být na jaře a na podzim poněkud více zdůrazňovány než v létě či v zimě.

Chronobiologie nabízí pro tento jev věrohodné vysvětlení. K mírným posunům v sociálních hodnoceních by mohly přispívat i sezónní změny denního světla, hormonů, neurotransmiterů a emocionálních stavů. Prozatím se jedná především o vědecké hypotézy. Nicméně tyto poznatky působivě podtrhují, že lidské chování není formováno výhradně kulturou nebo osobními přesvědčeními, ale může být ovlivněno také biologickými rytmy – rytmy, které nás provázely po celou dobu naší evoluce a které i dnes nadále utvářejí naše myšlenky a činy.