Proč jsou některé sny tak živé a realistické, zatímco jiné jsou zmatené nebo se na ně těžko vzpomíná? Nový výzkum z IMT School for Advanced Studies v Lucce naznačuje, že odpověď spočívá v kombinaci osobních vlastností a společných životních zkušeností, které obě ovlivňují to, co během spánku vidíme a cítíme.

Studie, publikovaná v časopise Communications Psychology, zkoumala více než 3 700 zpráv, ve kterých 287 účastníků ve věku od 18 do 70 let popsalo jak sny, tak zážitky z bdělého stavu. Po dobu dvou týdnů si účastníci vedli denní záznamy o svých zážitcích. Současně vědci shromáždili podrobné údaje o spánkových návycích, kognitivních schopnostech, osobnostních rysech a psychologických profilech.

AI odhaluje skrytou strukturu snů

K analýze tohoto rozsáhlého souboru dat použili vědci pokročilé nástroje pro zpracování přirozeného jazyka. Tyto metody jim umožnily systematicky zkoumat význam, témata a strukturální vzorce popisů snů, namísto spoléhání se výhradně na subjektivní analýzy jednotlivých případů. Díky použití umělé inteligence se podařilo odhalit opakující se motivy, emocionální obsah a jazykové souvislosti napříč tisíci zprávami. Výsledky ukázaly, že sny nejsou ani náhodné, ani chaotické. Místo toho odrážejí komplexní souhru mezi individuálními charakteristikami – jako je sklon k snění, zájem o sny, emoční zpracování a kvalita spánku – a vnějšími vlivy, včetně významných společenských událostí, jako je pandemie COVID-19, o které se ukázalo, že ovlivňuje obsah a náladu snů.

Porovnáním popisů každodenních zážitků a snů účastníků výzkumníci zjistili, že mozek během spánku neopakuje pouze bdělý život. Jedná se spíše o aktivní proces zpracování: zážitky jsou reorganizovány, emocionálně vyhodnocovány a znovu sestavovány v transformované podobě. Známá prostředí, jako jsou pracoviště, nemocnice nebo školy, nejsou reprodukována přesně, ale jsou transformována do pozměněných, často intenzivnějších scénářů. Přitom mozek kombinuje různé fragmenty paměti, mění perspektivy a vytváří přechody, které by ve stavu bdění nebyly možné. Toto „přepracování“ by mohlo hrát důležitou roli při zpracování zážitků, upevňování vzpomínek a integraci emocionálního obsahu.

Tento proces naznačuje, že sny aktivně rekonstruují realitu, spíše než aby ji pasivně odrážely. Mozek mísí vzpomínky s imaginárními, budoucími nebo očekávanými událostmi, čímž vytváří nové, často surrealistické scénáře. Z neurovědeckého hlediska se předpokládá, že se na tomto procesu podílejí sítě zapojené do paměti, emocí a představivosti. Sny by tak mohly představovat jakési „mentální simulační pole“, ve kterém mozek prochází různé možnosti, přehodnocuje zážitky a vytváří kreativní spojení. Tyto poznatky poskytují důležité důkazy o tom, že snění může hrát funkční roli v učení, adaptaci a psychické stabilitě – a není pouze náhodným vedlejším produktem spánku.

Osobnost a životní události ovlivňují styl snění

Ne každý sní stejným způsobem. Lidé, kteří mají sklon k častějšímu snění, uváděli sny, které byly roztříštěné, rychle se měnily a často se v nich objevovaly náhlé změny scény. Tento typ snění pravděpodobně odráží asociativnější způsob myšlení, při kterém mozek volně přechází mezi vzpomínkami, dojmy a myšlenkami. Naopak ti, kteří přikládají snům větší význam a předpokládají, že mají hlubší smysl, měli tendenci prožívat bohatší a pohlcující prostředí snů. Jejich sny byly často strukturovanější, emocionálně intenzivnější a bohatší na detaily, což naznačuje, že pozornost a osobní postoje k snům mohou ovlivnit, jak živě a souvisle jsou prožívány a zapamatovány. Celkově to naznačuje, že individuální osobnostní rysy a kognitivní styly hrají důležitou roli v tom, jak mozek organizuje informace během spánku a převádí je do snových obrazů.

Studie také zkoumala, jak velkoplošné události ovlivňují snění. Data shromážděná během lockdownu v souvislosti s COVID-19 výzkumníky z univerzity La Sapienza v Římě a později porovnaná se zjištěními týmu IMT ukázala, že sny během tohoto období byly výrazně emocionálně intenzivnější a často obsahovaly témata jako omezení, uvěznění nebo ztráta kontroly. Mnoho lidí popisovalo scénáře, ve kterých byli uvězněni, ztratili se nebo nebyli schopni uniknout ze situací – motivy, které odrážejí reálné okolnosti během izolace. V průběhu času a s rostoucí adaptací na změněné životní podmínky tyto vzorce postupně mizely. To naznačuje, že obsah snů se vyvíjí souběžně s psychologickým zpracováním a adaptací na významné životní změny. Sny tak zřejmě nejen odrážejí osobní zkušenosti, ale fungují také jako jakýsi systém emočního zpracování, který pomáhá psychicky zvládat kolektivní stresové situace a zásadní změny.

AI otevírá nové cesty pro výzkum snů

„Naše zjištění ukazují, že sny nejsou pouhým odrazem minulých zkušeností, ale dynamickým procesem formovaným tím, kým jsme a čím procházíme,“ vysvětlila Valentina Elce, výzkumnice na IMT School a hlavní autorka studie. „Díky kombinaci rozsáhlých dat a počítačově podporovaných metod se nám podařilo odhalit vzorce v obsahu snů, které bylo dříve obtížné rozpoznat.“ To jasně ukazuje, že sny nejsou pouhými náhodnými obrazy, ale strukturovanými mentálními procesy, které propojují individuální osobnost, aktuální životní okolnosti a emocionální prožitky. Využití rozsáhlých datových souborů poprvé umožňuje analyzovat tyto souvislosti systematicky a napříč velkým počtem lidí, namísto spoléhání se výhradně na individuální popisy snů.

Studie také ilustruje, jak umělá inteligence– zejména metody zpracování přirozeného jazyka – může zásadně posunout výzkum snů. Modely NLP dokázaly zachytit význam, emocionální tón a strukturální charakteristiky zpráv o snech s přesností, která odpovídá přesnosti lidských hodnotitelů, nebo ji v některých případech dokonce doplňuje. To umožňuje konzistentně vyhodnocovat velké množství subjektivních zkušenostních dat, aniž by výsledky zkreslovaly individuální interpretace. Tento přístup otevírá nové možnosti pro zkoumání složitých témat, jako je vědomí, zpracování paměti a duševní zdraví, v mnohem větším měřítku. V dlouhodobém horizontu by to mohlo pomoci identifikovat typické vzorce ve snech spojené s konkrétními duševními stavy nebo poruchami, a tím umožnit vývoj nových diagnostických nebo terapeutických přístupů.

Tento přístup otevírá nové možnosti pro zkoumání složitých témat, jako je vědomí, zpracování paměti a duševní zdraví, v mnohem větším měřítku. Výsledky zároveň odhalují úzkou souvislost s chronobiologií, protože sny jsou úzce spojeny s cyklem spánku a bdění, a zejména s fázemi REM spánku, které jsou řízeny vnitřními hodinami. Časová organizace spánku tak hraje klíčovou roli při určování, kdy a s jakou intenzitou k takovému zpracování v mozku dochází.