Mohly by nepatrné změny během spánku odhalit náchylnost k Alzheimerově chorobě, a to dokonce již roky předtím, než se projeví problémy s pamětí? Vědci z Univerzity v Lutychu (ULiège) za podpory nadace „Stop Alzheimer’s Foundation“ zkoumají, zda by spící mozek mohl poskytnout včasné náznaky.

Vědci z Univerzity v Lutychu (GIGA Neurosciences) zkoumali spánkové vzorce více než 500 zdravých lidí. U účastníků středního věku byla častější noční mikroprobuzení spojena s vyšším genetickým rizikem vzniku Alzheimerovy choroby. U mladších dospělých tato souvislost pozorována nebyla. Výsledky, publikované v časopise Sleep, naznačují, že měření spánku by mohlo výzkumníkům v konečném důsledku pomoci identifikovat osoby, které mohou být náchylnější k Alzheimerově chorobě, a to ještě předtím, než se objeví příznaky.

Hledání známek Alzheimerovy choroby před objevením se příznaků

Vědci již řadu let zkoumají souvislosti mezi poruchami spánku a neurodegenerativními onemocněními. Studie z Univerzity v Lutychu k tomuto výzkumu přispívá tím, že naznačuje, že souvislost mezi spánkem a rizikem Alzheimerovy choroby může existovat dlouho předtím, než se objeví rozpoznatelné příznaky.

Vzhledem k tomu, že genetika hraje u Alzheimerovy choroby určitou roli (Alzheimerova choroba není ani čistě dědičná, ani zcela nezávislá na genech), vypočítali vědci polygenní riziko (tj. kombinovaný vliv genů na pravděpodobnost vzniku konkrétního onemocnění, vyjádřený jako jedno číslo) u více než 500 zdravých účastníků.

Většinu tvořili mladí dospělí (ve věku 18 až 31 let), studie však zahrnovala i starší skupinu (ve věku 50 až 69 let). Je důležité poznamenat, že polygenní riziko naměřené ve studii zůstalo nízké a nelze na jeho základě předpovědět, zda u konkrétní osoby nakonec dojde k rozvoji Alzheimerovy choroby. Vědci poté porovnali tyto odhady genetického rizika s různými charakteristikami spánku jednotlivých účastníků.

Malá oblast mozku v centru pozornosti

Analýza odhalila souvislost mezi genetickým rizikem Alzheimerovy choroby a četností nočních mikroprůbudí. Jedná se o velmi krátká období zvýšené mozkové aktivity, která mohou narušit normální spánkový cyklus, aniž by se osoba úplně probudila.

U mladších účastníků vědci nezjistili žádnou souvislost mezi těmito mikroprobuzeními a genetickým rizikem Alzheimerovy choroby. U starší skupiny se však objevil odlišný vzorec. Účastníci, u nichž docházelo k častějším mikroprobuzením, měli také tendenci vykazovat vyšší genetické riziko, i když byli zdraví, relativně mladí a bez příznaků Alzheimerovy choroby. „Tato mikroprůbuzení tedy nejsou bezvýznamná,“ zdůraznil Puneet Talwar, výzkumník z laboratoře GIGA-ULiège. „Určité vzorce by mohly podporovat hromadění proteinů podílejících se na Alzheimerově chorobě a být spojeny se zvýšenou náchylností.“ Vědci také zkoumali locus coeruleus, malou oblast hluboko v mozkovém kmeni, která je velká asi jako zrnko rýže. Navzdory své malé velikosti plní důležité funkce: mimo jiné se podílí na regulaci bdělosti, pozornosti a spánku a ovlivňuje to, jak mozek reaguje na podněty z okolí.

Tato oblast je pro výzkum Alzheimerovy choroby obzvláště zajímavá. Locus coeruleus je jednou z mozkových oblastí, kde se mohou patologické změny objevit velmi brzy – dlouho předtím, než se projeví typické příznaky, jako jsou problémy s pamětí. Mezi ně patří mimo jiné usazeniny tau-proteinu, který hraje v Alzheimerově chorobě důležitou roli. Takové časné změny mohou potenciálně narušit funkci locus coeruleus a tím ovlivnit i procesy související se spánkem a bdělostí. „Tuto oblast je obtížné pozorovat, zdá se však, že hraje roli v raných mechanismech spojených s touto chorobou,“ vysvětluje Gilles Vandewalle, spoludirektor technologické platformy GIGA-CRC „In Vivo Imaging“ a výzkumný ředitel Belgického fondu pro vědecký výzkum (FNRS) na ULiège.

Předběžná studie tohoto týmu z roku 2025 již ukázala, jak úzce může být tato malá oblast mozku spojena se spánkem. Pomocí magnetické rezonance s vysokým rozlišením o síle 7 tesla vědci podrobněji prozkoumali locus coeruleus. Přitom nalezli důkazy, že určité charakteristiky kvality spánku již u mladých dospělých souvisejí se stavem této mozkové oblasti. Patřila k nim mimo jiné doba potřebná k usnutí a hloubka spánku.

Existuje příčinná souvislost?

Vědci navíc zjistili souvislost mezi funkcí locus coeruleus a kvalitou REM spánku. Během této fáze spánku je mozek obzvláště aktivní. Je spojován mimo jiné se zpracováním a upevňováním vzpomínek. Změny v REM spánku by proto mohly potenciálně ovlivnit procesy, které jsou důležité pro paměťové funkce. Zvláště zajímavé je, že změny v locus coeruleus mohou zřejmě začít již velmi brzy v životě. V této oblasti byly pozorovány abnormální usazeniny bílkovin, v některých případech dokonce u mladých lidí.

Zatím však není zcela jasné, co přesně tato časná usazeniny znamenají, ani zda skutečně předznamenávají pozdější chorobný proces. Pro vědce to naznačuje možnou vzájemnou souvislost: změny v locus coeruleus by mohly ovlivňovat spánek, zatímco změněný spánek by zase mohl souviset s dalšími změnami v mozku. Budoucí studie budou muset zjistit, zda existuje příčinná souvislost, nebo zda jsou tyto dva procesy pouze vzájemně propojené.

Mohl by se spánek stát časným ukazatelem Alzheimerovy choroby?

Tyto poznatky vyvolávají zajímavou otázku: Mohl by spánek jednoho dne pomoci identifikovat zvýšené riziko Alzheimerovy choroby ještě předtím, než se objeví první problémy s pamětí nebo jiné typické příznaky? Spánek lze studovat relativně snadno a neinvazivně. Díky tomu by potenciálně mohl doplňovat jiné metody používané k detekci časných změn v mozku. „Spánek by se mohl stát snadno dostupným ukazatelem pro včasnou identifikaci náchylných jedinců,“ uvedl Gilles Vandewalle. Než se však tato představa stane realitou, čeká nás ještě dlouhá cesta. Současné výsledky pouze ukazují statistickou souvislost mezi určitými charakteristikami spánku a vyšším genetickým rizikem vzniku Alzheimerovy choroby. Neukazují, že častá mikroprobuzení způsobují Alzheimerovu chorobu, ani že spánkové vzorce mohou spolehlivě předpovědět, u koho se tato choroba v pozdějším věku rozvine.

Otázka, zda lepší spánek může skutečně ovlivnit riziko Alzheimerovy choroby, rovněž zůstává otevřená. Vědci proto chtějí prozkoumat, zda změny ve spánku nejsou pouze indikátorem raných procesů v mozku, ale také zda by cílené zlepšení kvality spánku mohlo tyto procesy ovlivnit. „Tento výzkum ukazuje, že spánek není jen ukazatelem zdraví, ale také potenciálním výchozím bodem pro intervence,“ uvedla Lucie Lerouxová z nadace „Stop Alzheimer’s“. Jsou však nutné další – a především dlouhodobé – studie. Ty musí prokázat, zda pozorované korelace přetrvávají v čase a zda lze změny ve spánku skutečně spojit s pozdějšími změnami v mozku nebo s nástupem příznaků Alzheimerovy choroby.

Současná studie tedy zatím nepřináší nový test na Alzheimerovu chorobu. Ukazuje však, že změny ve spánku související s biologickými procesy této nemoci mohou být pozorovatelné již v raném stadiu. Pokud by se tato souvislost potvrdila v dalších studiích, mohla by analýza spánku v budoucnu pomoci včasněji identifikovat ohrožené osoby a poskytnout přesnější pochopení toho, jak se Alzheimerova choroba vyvíjí dlouho předtím, než se objeví první příznaky. To znamená, že spánek by mohl být důležitý nejen pro včasnou detekci. Výzkum také vyvolává otázku, zda by konkrétní zlepšení kvality spánku mohlo pomoci ovlivnit změny související s onemocněním. Další výzkum bude muset ukázat, zda to skutečně povede k novým možnostem prevence či léčby Alzheimerovy choroby.