Nepravidelný spánkový režim ve věku kolem čtyřiceti let může nenápadně připravovat půdu pro budoucí srdeční potíže. Vědci, kteří po dobu deseti let sledovali tisíce lidí, zjistili, že u osob s velmi nepravidelnou dobou ulehnutí ke spánku – zejména pokud spaly méně než osm hodin – bylo riziko závažných kardiovaskulárních příhod, jako jsou infarkty nebo mrtvice, přibližně dvojnásobné. Zajímavé je, že nešlo primárně o to, kdy lidé vstávali, ale spíše o to, jak nepravidelná byla doba, kdy ulehali ke spánku.

Proč může být pravidelný čas ulehnutí ke spánku důležitý pro srdce

Pokud ve středním věku chodíte spát každou noc v jinou dobu, může to být varovným signálem pro budoucí srdeční problémy. Nové výsledky výzkumu z Univerzity v Oulu naznačují, že výrazné výkyvy v době ulehnutí ke spánku mohou podstatně zvýšit riziko závažných kardiovaskulárních příhod, zejména u lidí, kteří tráví v posteli méně než osm hodin. Studie zjistila silnou souvislost mezi nepravidelnou dobou ulehnutí ke spánku a zvýšenou pravděpodobností závažných srdečních příhod. Lidé, kteří spali méně než osm hodin a jejichž spánkové vzorce se výrazně lišily, měli přibližně dvojnásobné riziko ve srovnání s těmi, kteří měli pravidelnější spánkové návyky. Naopak nepravidelné časy vstávání nevykazovaly žádnou jasnou souvislost se srdečními problémy. Mezi závažné kardiovaskulární příhody v této studii patřily stavy jako infarkt myokardu nebo cévní mozková příhoda.

Jedná se o stavy, při nichž dojde k náhlému přerušení přívodu krve do životně důležitých orgánů. K infarktu srdce obvykle dochází, když se céva v srdci zúží nebo zcela ucpe. V důsledku toho dostává srdeční sval příliš málo kyslíku, což může vést k trvalému poškození. Mezi typické příznaky patří silná bolest na hrudi, dušnost nebo pocit svírání na hrudi. Mozkový infarkt – často označovaný jako ischemická cévní mozková příhoda – je způsoben narušením průtoku krve do mozku. Postižení mohou náhle pociťovat ochrnutí, potíže s řečí, závratě nebo ztrátu zraku. Oba stavy jsou považovány za lékařské pohotovosti a vyžadují rychlou specializovanou léčbu, aby se co nejvíce předešlo trvalému poškození nebo život ohrožujícím následkům.

„Předchozí studie spojovaly nepravidelné spánkové návyky s riziky pro zdraví srdce, ale toto je poprvé, co jsme samostatně zkoumali rozdíly v době ulehnutí ke spánku, době probuzení a středu spánkové fáze – stejně jako jejich nezávislé souvislosti s závažnými srdečními příhodami,“ říká postdoktorandka Laura Nauha z Univerzity v Oulu.

Sledování spánkových návyků a dlouhodobého zdraví

Studie Univerzity v Oulu sledovala celkem 3 231 lidí ze severního Finska po mimořádně dlouhou dobu. Všichni účastníci byli součástí kohorty narozených v roce 1966 a v době měření spánku jim bylo přibližně 46 let. Na rozdíl od mnoha dřívějších studií nebyly spánkové návyky zaznamenávány pouze pomocí subjektivních dotazníků, ale také objektivně měřeny pomocí monitorů aktivity. Tato zařízení po dobu jednoho týdne sledovala, kdy účastníci uléhali ke spánku, kdy vstávali a jak se jejich doba spánku den ode dne lišila. Vědci poté sledovali zdravotní stav účastníků po dobu více než deseti let pomocí národních zdravotních registrů. To jim umožnilo zjistit, zda u lidí s obzvláště nepravidelným spánkovým režimem existuje vyšší pravděpodobnost, že v pozdějším věku onemocní závažnými kardiovaskulárními chorobami, jako jsou infarkty nebo mrtvice. Takové dlouhodobé observační studie jsou považovány za obzvláště cenné, protože mohou odhalit souvislosti mezi každodenním chováním a budoucími zdravotními riziky.

Podle vědců by zejména velmi kolísající časy ulehnutí ke spánku mohly zatěžovat vnitřní biologické hodiny těla. Tento takzvaný cirkadiánní rytmus řídí řadu životně důležitých procesů, včetně krevního tlaku, srdeční frekvence, hormonální rovnováhy, metabolismu a zánětlivých reakcí. Pokud se čas ulehnutí ke spánku neustále mění, musí se tělo opakovaně přizpůsobovat, což by v dlouhodobém horizontu mohlo vést ke zvýšené zátěži kardiovaskulárního systému. Výsledky studie proto naznačují, že nezáleží pouze na délce spánku, ale také na pravidelnosti spánkového rytmu. Lidé, kteří chodí spát každý den přibližně ve stejnou dobu, mohou tím podporovat stabilitu svých biologických procesů a dlouhodobě přispívat ke zdraví svého srdce. Zároveň však vědci zdůrazňují, že se jedná o statistickou korelaci, nikoli o definitivní důkaz příčinné souvislosti. Pravidelný spánkový rytmus je nicméně považován za faktor životního stylu, který může mnoho lidí vědomě ovlivňovat.

Příliš mnoho – nebo příliš málo – spánku zvyšuje riziko infarktu

Předchozí výzkum z University of Colorado Boulder již ukázal, že příliš málo – nebo příliš mnoho – spánku může zvýšit riziko infarktu. Studie také zjistila, že u jedinců s vysokým genetickým rizikem infarktu může 6 až 9 hodin spánku za noc toto riziko vyvážit. Pro účely studie analyzovali vědci z Massachusetts General Hospital a Univerzity v Manchesteru genetická data, vlastní údaje o spánkových návycích a lékařské záznamy 461 000 účastníků britské biobanky ve věku 40 až 69 let, kteří nikdy neprodělali infarkt, a následně je sledovali po dobu sedmi let. Ve srovnání s těmi, kteří spali 6 až 9 hodin denně, měli ti, kteří spali méně než šest hodin, o 20 procent vyšší pravděpodobnost, že během sledovaného období utrpí infarkt. U těch, kteří spali více než devět hodin, byla tato pravděpodobnost o 34 procent vyšší. Když se vědci zaměřili pouze na osoby s genetickou predispozicí k srdečním onemocněním, zjistili, že spánek v délce šesti až devíti hodin denně snižuje riziko infarktu o 18 procent.

Pro studii vědci využili rozsáhlý datový soubor UK Biobank a kombinovali observační a genetický výzkum, aby otázku prozkoumali z jiného úhlu. Po zohlednění 30 dalších faktorů – včetně tělesného složení, fyzické aktivity, socioekonomického statusu a duševního zdraví – zjistili, že délka spánku sama o sobě ovlivňovala riziko infarktu nezávisle na těchto dalších faktorech. Čím více se délka spánku odchylovala od rozmezí 6 až 9 hodin, tím větší byl nárůst rizika. Například lidé, kteří spali pět hodin za noc, měli o 52 procent vyšší riziko infarktu než ti, kteří spali 7 až 8 hodin, zatímco u těch, kteří spali 10 hodin za noc, bylo riziko infarktu dvakrát vyšší.

Pomocí metody zvané „Mendelova randomizace“ pak vědci zkoumali genetické profily účastníků, aby zjistili, zda mají geneticky predisponovaní k krátkému spánku vyšší pravděpodobnost srdečního infarktu. S krátkým spánkem bylo spojeno dvacet sedm genetických variant. Pozorovali podobné vzorce a dospěli k závěru, že geneticky podmíněná krátká doba spánku je rizikovým faktorem pro srdeční infarkty.

Studie nezkoumala mechanismus, kterým by krátký nebo dlouhý spánek mohl zvyšovat riziko infarktu, ale předchozí studie naznačily několik vysvětlení. Příliš málo spánku může poškodit výstelku tepen (endotel), ovlivnit tvorbu zánětlivých buněk v kostní dřeni a také vést k nezdravé stravě a špatným stravovacím návykům (což zase může ovlivnit váhu a tím i zdraví srdce). Příliš mnoho spánku může také zvýšit zánětlivost v těle, což je rovněž spojeno s kardiovaskulárními onemocněními. Autoři doufají, že studie zvýší povědomí lékařů, zdravotnických orgánů a široké veřejnosti o přínosech spánku pro zdraví srdce.