Každé jaro poslušně posunujeme hodiny dopředu na letní čas a každý podzim je vracíme zpět na standardní čas, ale nikdo z toho není nijak zvlášť nadšený. Půlroční změna času je nejen nepohodlná, ale také velmi škodlivá pro naše zdraví. Společná ztráta jedné hodiny spánku při změně času v březnu je spojena s nárůstem počtu infarktů a smrtelných dopravních nehod v následujících dnech.

Trvalý standardní čas je lepší než změna času

Studie vědců ze Stanfordovy lékařské fakulty nyní zjistila, že existují i dlouhodobější nebezpečí – a lepší alternativy. Vědci porovnávali, jak tři různé časové systémy – stálý standardní čas, stálý letní čas a pololetní změny času – mohou ovlivnit cirkadiánní rytmus lidí, a tím i jejich zdraví v celé zemi. Cirkadiánní rytmus jsou vrozené, přibližně 24hodinové hodiny v těle, které regulují mnoho fyziologických procesů.

Tým zjistil, že z hlediska cirkadiánního rytmu jsme si vybrali to nejhorší. Jak trvalý standardní čas, tak trvalý letní čas by byly zdravější než naše sezónní střídání času, přičemž trvalý standardní čas by prospěl většině lidí. Na základě modelování expozice světlu, cirkadiánních účinků a zdravotních charakteristik v jednotlivých krajích vědci odhadují, že trvalý standardní čas by zabránil přibližně 300 000 mozkových příhod ročně a vedl by k tomu, že by o 2,6 milionu lidí trpělo obezitou méně. Trvalý letní čas by měl přibližně dvoutřetinový účinek. „Zjistili jsme, že je rozhodně lepší zůstat u standardního nebo letního času než ho dvakrát ročně měnit,“ uvedl doktor Jamie Zeitzer, profesor psychiatrie a behaviorálních věd a hlavní autor studie, která byla publikována v Proceedings of the National Academy of Sciences. Vedoucí autorkou je Lara Weedová, doktorandka v oboru bioinženýrství.

Synchronizace s 24 hodinami

I mezi lidmi, kteří chtějí ukončit sezónní změny času, panuje neshoda v tom, jakou časovou politiku prosazovat. „Existují lidé, kteří jsou zapálení pro obě strany a mají velmi odlišné argumenty,“ řekl Zeitzer. Zastánci trvalého zavedení letního času tvrdí, že více světla ve večerních hodinách by mohlo ušetřit energii, zabránit kriminalitě a poskytnout lidem více volného času po práci. V druhém táboře zastánci stálého letního času tvrdí, že více ranního světla je optimální pro zdraví. Ve prospěch celoročního standardního času se vyslovily organizace jako Americká akademie spánkové medicíny, Národní nadace pro spánek a Americká lékařská asociace. „To vychází z teorie, že časné ranní světlo je lepší pro naše celkové zdraví,“ řekl Zeitzer o těchto souhlasech. „Problém je, že jde o teorii bez údajů. A my nakonec data máme.“

Lidský cirkadiánní cyklus netrvá přesně 24 hodin – u většiny lidí je asi o 12 minut delší -, ale lze jej modulovat světlem. „Ranní přísun světla zrychluje cirkadiánní cyklus. Světlo večer cyklus zpomaluje,“ řekl Zeitzer. „Obecně platí, že potřebujete více ranního světla a méně večerního, abyste zůstali dobře synchronizováni s 24hodinovým dnem.“ Desynchronizovaný cirkadiánní cyklus je spojen s řadou zdravotních problémů. „Čím více světla dostáváte v nesprávnou dobu, tím jsou vaše cirkadiánní hodiny slabší. Všechny věci, které na nich závisí – například imunitní systém a energie – pak nefungují tak dobře,“ řekl Zeitzer.

Výzkumníci použili matematický model, který přepočítával expozici světlu v jednotlivých časových režimech na základě místních časů východu a západu slunce na cirkadiánní zátěž – v podstatě na to, jak moc se musí vnitřní hodiny člověka posunout, aby držely krok s 24hodinovým dnem. Zjistili, že většina lidí by v průběhu roku zažila nejmenší cirkadiánní zátěž při stálém standardním čase, který upřednostňuje ranní světlo. Výhody se poněkud liší v závislosti na poloze člověka v časovém pásmu a jeho chronotypu – zdadává přednost brzkému ránu, pozdnímu večeru nebo něčemu mezi tím. Lidé, kteří vstávají brzy, což je asi 15 % populace, a jejichž cirkadiánní cyklus je obvykle kratší než 24 hodin, by v případě trvalého letního času pociťovali nejmenší zátěž cirkadiánního cyklu, protože více večerního světla by prodloužilo jejich cirkadiánní cyklus blíže k 24 hodinám.

Dopady na zdraví

Aby vědci zjistili souvislost mezi cirkadiánní zátěží a konkrétními zdravotními následky, analyzovali údaje z Centra pro kontrolu a prevenci nemocí na úrovni okresů o výskytu artritidy, rakoviny, chronické obstrukční plicní nemoci, ischemické choroby srdeční, deprese, cukrovky, obezity a mrtvice.

Jejich modely ukazují, že trvalý standardní čas by snížil celostátní prevalenci obezity o 0,78 % a prevalenci mrtvice o 0,09 %, což jsou stavy, které jsou ovlivněny cirkadiánním zdravím. Tyto zdánlivě malé procentuální změny u běžných onemocnění by vedly k tomu, že by obezita postihla o 2,6 milionu lidí méně a mrtvice o 300 000 méně. S trvalým zavedením letního času by se celostátní výskyt obezity snížil o 0,51 %, tj. o 1,7 milionu osob, a výskyt mrtvice o 0,04 %, tj. o 220 000 případů. Podle očekávání modely nepředpověděly významný rozdíl u nemocí, jako je artritida, které s cirkadiánním rytmem přímo nesouvisejí.

Výsledky nejsou dostatečně přesvědčivé

Přestože je tato studie pravděpodobně nejdůkladnější analýzou dlouhodobých zdravotních dopadů různých časových politik, podle Zeitzera zdaleka neřekla poslední slovo. Vědci například nezohlednili mnoho faktorů, které mohou ovlivňovat expozici světlu v reálném životě, včetně počasí, geografie a lidského chování. Při svých výpočtech výzkumníci předpokládali konzistentní a relativně cirkadiánně příznivé světelné návyky, včetně spánkového režimu od 22:00 do 7:00, vystavení slunci před a po práci a o víkendech a vystavení světlu v interiéru od 9:00 do 17:00 a po západu slunce. Ve skutečnosti však má mnoho lidí nepravidelné spánkové návyky a tráví více času v interiéru.

„Světelné návyky lidí jsou pravděpodobně mnohem horší, než předpokládáme v modelech,“ řekl Zeitzer. „Dokonce i v Kalifornii, kde je skvělé počasí, tráví lidé venku méně než 5 % dne.“ Ačkoli se zdá, že zdraví cirkadiánního systému hovoří ve prospěch stálého standardního času, výsledky nejsou natolik přesvědčivé, aby zatlačily ostatní úvahy do pozadí. Zeitzer doufá, že studie bude inspirací pro podobné analýzy založené na důkazech z jiných oborů, jako je ekonomie a sociologie. Upozorňuje také, že časová politika je pouze otázkou rozhodnutí, jaký čas představuje východ a západ slunce, nikoliv změnou celkového množství dostupného světla.